• Slide-9
Zavřít

Napsali o nás

Facebook

Historie

Objekt Kaple sv. Markéty se nachází v bývalém kostele, jehož historie spadá až do roku 1352. Předtím zde stála dřevěná stavba jako první objekt zakládaného cisterciáckého kláštera.

Úvod
Postupně tato stavba prošla stavebními slohy gotiky v kamenném obdélníkovém tvaru a v letech 1700 byla přestavěna na barokní stavbu s osmiúhelníkovým půdorysem. Z této stavby se zachovala po požáru a po různých necitelných přestavbách velmi malá část, a to obvodové zdivo současné stavby, jež tvořilo vnitřní loď. Okolo této vnitřní lodi byly klenuté ambity, které se vtínaly do onoho osmiúhelníkového obvodového zdiva. Z těchto ambitů se zachovaly klenby, které najdete v prvním podlaží, v kuchyňkách současných apartmá. Z obvodového osmiúhelníkového zdiva se dochovala čelní zeď s kamenným okenním ostěním. Pro představu je půdorys budovy vyznačen venkovní dlažbou.

Budova byla zasvěcena svaté Markétě, která byla světice, těšící se ve středověku velké úctě. Znázorňována bývá s korunou na hlavě jako odměnou mučedníků, s drakem u nohou a křížem. Podle legendy se zaslíbila Kristu, a proto se odmítla provdat, za což byla vystavena krutému trýznění. Ve vězení se jí zjevil ďábel v podobě draka, kterého zkrotila znamením kříže.

Proto bylo do loga, se kterým se zde setkáváte, použito

M - Markéta, korunka - svatá a drak - jehož pokořila.

Historický pramen 1
Bývalý kostel sv. Markéty u brány

(podle historického pramenu 1 *)

Nezaručená tradice o něm tvrdila, že vznikl na místě první svatyně, založené Bočkem z Obřan, což se neshoduje s autentickým vylíčením situace kronikářem Jindřichem Žďárským. První písemná zmínka o tomto kostele, tehdy vlastně kapli sv. Markéty u brány, je však teprve z r. 1352 v listině, jíž udělil lanzenský biskup návštěvníkům klášterních kostelů ve Žďáře odpustky. Teprve z r. 1368 je první zmínka o tom, že se v tomto kostelíku konaly úkony farní.

Tento stav trval až do zrušení farní funkce, do r. 1786. Na kresbě Zemanově z r. 1678 je kaple zachycena s onou neumělostí a schematičností, s níž tato kresba zobrazuje všechny klášterní budovy, avšak přece jen se z ní dá soudit, že to byla poměrně velká stavba, vlastně kostelík obdélného půdorysu s obdél., pravoúhle uzavřeným kněžištěm se sedlovou střechou a sankusníkovou vížkou nad lodí, a že v něm patrně stavebně vyznívaly ještě gotické formy, v nichž byl založen a zbudován. Požár v r. 1689 mu asi příliš neuškodil pro jeho odlehlost, a proto se v něm po opravě odbývaly všechny služby Boží, dokud nebyly provedeny opravy na značně porušeném chrámu konventním. Opat Edmund Wagner, který vystřídal v opatské funkci Zaunmúllera, se snažil, aby kostel sv. Markéty byl znovu důstojně vybudován, pravděpodobně ve spojení s výstavbou ostatních budov, kterou měl v úmyslu provést.
Podle některých zpráv, stalo se to ještě za opata Wagnera, ale již v době, kdy byl Václav Vejmluva klášterním hospodářem, že po zbourání staršího kostelíka bylo začato r. 1701 se stavbou. Zatím co podle starší zprávy o tom, že stavbu nového barokního kostela provedl kutnohorský stavitel Spinetti, bylo až doposud tomuto stavit. mistru připisováno i autorství návrhu, objevil se názor, že stavba byla provedena Spinettim podle návrhu Santiniho. K roku 1701 se uvádí, že malíř Simon Gionima vymaloval obraz sv. Markéty pro hlavní oltář tohoto kostelíka, a že roku 1705 Tomáš Šabart ze Žďáru vytvořil oltářní obraz sv. Kříže, pozlatil tabernakl a vymaloval na něj kromě sv. Mikuláše a sv. Bernarda postavy 12 apoštolů. Z této skutečnosti a také z toho, že byl kostel r. 1708, tedy už za opata Vejmluvy, opatřen sochařskými pracemi asi od Žďárského Steinbubla a vybaven varhanami od varhanáře Jana Čermáka z Chrudimi, lze soudit, že v této době byla barokní novostavba zcela dokončena. Tento kostel u brány káštera, určený původně pro světské osoby, kterým nebylo u cisterciáků dovoleno užívat řádového konventního kostela, existuje dnes přestavěn na světské obydlí, ve kterém byl změněn po roce 1802. Protože byl kostel později, po odsvěcení a po prodeji soukromníkovi k nepoznání změněn přestavbami, neposkytuje dnes možnost slohového rozboru.
Nejpodrobněji je zachycena tato stavba na skice rajhradské z doby před polov. 18. stol. jako úměrná centrální stavba, vestavěná do obvodní zdi kláštera vlevo od hlavní brány , na půdoryse pravidelného osmiúhelníku,s širokým, rovněž osmibokým tamburem, prolomeným osmi okny a zakončenými širokou zvlněnou bání. Roku 1784 dochází ke druhému zrušení kláštera a Vavřinec Anderle administrátor kostelíka sv. Markéty přechází do konventního kostela a to r. 1786, kdy byl také odsvěcen a r. 1802 odprodán místnímu sládkovi Antonínu Stobovi za 401 zl., který jej v roce 1806 přepustil za 600 zl. krejčímu Janu Ronovskému.

* Dr. Metoděj Zemek Dr.Antonín Bartušek:DĚJINY ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU, Krajské nakladatelství, Havlíčkův Brod 1956, díl II.,částII,str.56-58.

Historický pramen 2
Bývalý kostel sv. Markéty u brány

(podle historického pramenu 2 *)

Od roku 1700 se vlevo od klášterní brány stavěl kostelík sv. Markéty. Podle záznamu jej budoval Jan Spineti de Angeli, stavitel z Kutné Hory, snad příbuzný autora kostela v Polné, Domenica d´Ageli, který vyprojektoval a zahájil přestavbu zámku v Jaroměřicích. Před tím pracoval na stavbě dominikánského kláštera ve Znojmě. Nakonec se stal stavitelem passovských biskupů. " Paumajstr měl každej tejden od práce 1zl. 30kr. Zedníci koštovali (v roce 1701) s paumajstrem 387 zl. 53 kr. Podavači jako zedníci ta dvě léta dělali na tomto kostelíku. Pak šli na novou bránu dělati...... Zedníci, podavači a tesaři koštovali 564zl.34kr."

* Alois Plichta: Klášter na hranicích, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995, str.54.

Historický pramen 3
Bývalý kostel sv. Markéty u brány

(podle historického pramenu 3 *)

Opat Edmund Bágner se odhodlal starý a už zchátralý kostelík sv. Markéty u klášterní brány strhnout a na jeho místě postavit chrámec nový. Podle všech okolností byl jeho projektantem navrhovatel děkanského kostelíka v Polné, jménem Domenico d´ Angeli, autor chrámu v Tupadlech, v rakouském Niederhollabrunnu, přestavby zámku v Jaroměřicích n. R. i projektant pasovských knížat biskupů, zejména z rodu Lamberků. Podle klášterních záznamů svěřil projektant dozor nad stavbou kutnohorskému staviteli Gio. Bapt. Angelimu, už podle jména příbuznému.
Stavba kostela sv. Markéty byla zahájena 12. září 1700 a práce zednické a tesařské končily 24. září 1701. Vyšly na 564 zl. 34 kr. Vnitřní úpravy a výzdoba trvaly ovšem déle. Podobu kostelíka uvidíme nejlépe na Guttweinově rytině z r. 1723. Jde zde podle zevního vzhledu téměř o centrální stavbu, zbudovanou na půdorysu pravidelného osmiúhelníku, orientovanou vchodem zvenčí, s polokruhovými okny, širokým osmibokým tamburem, prolomenými osmi okny. Na něj byla postavena mohutná báň. Názor, tu a tam uváděný, že autorem stavby byl G. Santini, jak tvrdí Ř. Wolný a Fr. Poimon, autor dějin Polné, je mylný. Jednou až dojde k obnově této památky, se ukáže její vnitřní prostor i snad způsob členění stěn. Santini Aychl má zcela jiné barokní tvarosloví. Přestavba jaroměřického zámku, jejíž návrh je d´Angelimu připsán podle archivních dokladů, byla průběhem prací silně ovlivněna kromě Lukáše Hildebrandta, autora sousedícího kostela, také Konrádem von Albrechtem a v nemalé míře i zednickým mistrem Tobiášem Gravanim (hustý sled oken, barevnost fasády, interiéry atd.).
Lze litovat, že se už dávno orgány památkové péče nepokusily o obnovu kostelíka. Zato byly obnoveny tz." santiniho konírny"- aby se tam umístila výstava "Santiniho". Vidíme v tom odkaz doby a jejích vedoucích a hlavně panujících duchů.
Podle tradice stával kostelík sv. Markéty na místě, kde se první konvent nepomuckých mnichů scházel k hodinkám a k bohoslužbám, než byl dostavěn velký konventní chrám. Když byl po požáru, předcházejícím zrušení kláštera, kostel konventní bez střechy, sloužil kostelík sv. Panny Markéty jako farní. Po opravě velkého kostela konventního se jevil kostelík sv. Markéty státní správě zbytečným, proto jeho budovu r. 1802 prodala za 401 zl. Ant. Stobovi, který z ní učinil rodinný dům. Po obou stranách vyrostly nové stavby a tak původní kostel ani nepoznáme. Podle Guttweinovy rytiny zapadal kostelík do klášterního celku zcela harmonicky.

* Alois Plichta: Klášter na hranicích, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995, str.111-112.